Hendikepovaný pacient (PAS)
Trpělivost, vytrvalost, chuť něco změnit. Táďa (autismus) a ošetření zdánlivě neošetřitelného se stane skutečností. Na začátku si ani nesedne na křeslo. Před 6 lety. Dnes je každá návštěva v ordinaci příjemným setkáním dobrých známých.
Slova maminky: „Nemohli jsme najít zubaře pro rošťáka (jeho zubařka šla na mateřskou). Po různých zklamáních a zděšeních na různých klinikách , jsme rozhodli, že teda než najdeme zubaře, tak začneme chodit na dentální hygienu. A našli jsme skvělou a hlavně SKVĚLÉ LIDIČKY. Začátky byly těžké, ZAČÍNALI jsme v čekárně. Docházeli jsme co 14 dni a trvalo to 3 měsíce, než si konečně nechal zrentgenovat zuby (měl plánovanou operaci zubů, rok čekačky v Ov) a Hlavně konečně si SEDNUL DO KŘESLA A NECHAL SE OŠETŘIT. Pak šel rošťák na tu operaci a vše na novo , spíš ještě horší. Do ordinace šel, ale nechtěl si sednout, ostré nástroje se musely předem schovat. A ještě víc uklidňovat a víc popisovat co to je. A když byl táta s námi, tak sloužil jako ,, pacient pro Táďu,, ( Nemůžu napsat ,,pokusný králík,, ať se neurazí
) . No AŽ PO ROCE A PŮL si konečně SEDNUL do toho křesla. Opět jsem byla nejšťastnější mamina. Pak nastala další změna, paní dentistka ( po domluvě, říkáme TETA ZUZKA) se přestěhovala z F-M do Ov, a my jsme se rozhodli DOJÍŽDĚT ZA NÍ , protože Teta Zuzka je SKVĚLÁ , UMI to s rošťákem a MÁ OBROVSKOU TRPĚLIVOST A SRDÍČKO NA PRAVÉM MÍSTĚ . Obě jsme měly strach, jak to Táďa dá v novém prostředí. Než jsme vešli do čekárny, tak teta už nám šla naproti , Táďa ji přivítal obejmutím a klidným krokem vpluli do ordinace. Tam to Táďa zkontroloval, teta zapnula pohádku v televizi a Táďa se usadil jak v kině 
. DNESKA sedím na židli a pohodička, a říkám – ZUZI, PAMATUJETE PŘED 6 LETY? Tak jsme povzpomínaly. A DNES viz foto. A Táďa dnes vyšel z ordinace a tahal tam Tomáška (bratrance) 
, který na nás čekal.„